Solný důl Vělička můžeme najít pod městem Vělička, které se nachází blízko Krakova. V provozu byl od 13. do 21. století. V prvním desetiletí 21. století byl provoz přerušen kvůli vysokým nákladům. Patří k nejstarším světovým solným dolům a je zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb měří 300 km, ale veřejnosti je zpřístupněno pouze 2 % z celkové délky chodeb. Veškeré chodby se rozprostírají na devíti úrovních, které jsou spojeny velkými komorami, speciálními tunely, šachtami a výtahy.
Pro turisti je zpřístupněna 3,5 km dlouhá trasa, která zahrnuje prohlídku soch historických i mýtických postav, které jsou vytvořené z kamenné soli. Tato prohlídka nabízí návštěvníkům vysvětlení skutečného a vědeckého vzniku rozsáhlých solných ložisek, dále jim je také přiblížena pověst o vzniku dolu, která je spojená se středověkými polskými a uherskými panovníky.
V solném dole se také nacházejí zajímavé klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, která poukazuje na historii těžby soli. Po celá staletí byl Solný důl pramenem bohatství země a materiálním fundamentem kultury, dnes je nejnavštěvovanějším polským turistickým objektem. K městu a solnému dolu se váže legenda, která praví, že Vělička vděcí Kinze, svaté patronce havířů ze solných dolů a manželce Boleslava Stydlivého, za objev solných pokladů. Uherská královna, dcera krále Bély IV., nařídila havířům, aby našli zásnubní prsten, který vhodila do uherského solného dolu v Maramarosi. Prsten zázrakem spolu s poklady kamenné soli doputoval až do Věličky. Po sňatku rozkázala královna kopat šachty v uvedeném místě. V první vykopané hroudě soli byl zásnubní prsten nalezen.
